Odškodnění pracovního úrazu
Za pracovní úraz zaměstnance obecně odpovídá jeho zaměstnavatel. V tomto článku se zaměřím na jednotlivé typy odškodnění újmy způsobené pracovním úrazem. Pro přehlednost doplňuji, že lze odškodnění, nebo též náhrady, obecně rozdělit na dvě kategorie. První kategorii představují náhrady újmy náležící přímo zaměstnanci, kterému byla pracovním úrazem způsobena újma. Druhou kategorii představují náhrady újmy náležící jiným osobám, konkrétně půjde např. o osoby pozůstalé po zaměstnanci, které zemřelý zaměstnanec vyživoval, nebo o dědice zesnulého zaměstnance.
A. Odškodnění náležící zaměstnanci
1. Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti
Jde o opakující se plnění, které je zaměstnavatel povinen poskytovat jednou za měsíc. Ve své podstatě jde o určitou formu saturace mzdy/platu. Zaměstnanec je z důvodu pracovního úrazu práce neschopný a nemůže si tedy vydělávat jako zdravý zaměstnanec. Zákon proto stanoví tuto náhradu, která směřuje k materiálnímu zajištění zaměstnance a vyrovnání stavu způsobeného zdravotními obtížemi. Náhrada se obecně vypočítá jako rozdíl mezi průměrným výdělkem zaměstnance před vznikem škody (tj. předtím, než zaměstnanec přišel důsledkem pracovního úrazu o běžnou mzdu nebo plat) a skutečným výdělkem zaměstnance, který v sobě zahrnuje nemocenské a náhradu mzdy nebo platu poskytované zaměstnavatelem v prvních 14 dnech pracovní neschopnosti.
Tip: Vzhledem k povaze náhrady škody v pracovním právu, jakožto náhrady skutečné škody, bude v případě dočasné pracovní neschopnosti vzniklé v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání náležet zaměstnanci náhrada za ztrátu na výdělku rovněž za první tři dny pracovní neschopnosti.
Tip: Tato náhrada zaměstnanci náleží i v případě opakované pracovní neschopnosti pramenící v témže pracovním úrazu.
2. Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti
Následky pracovního úrazu mohou úplně časem vymizet a původně poškozený zaměstnanec nemusí být v dalším výkonu původní práce jakkoliv omezen. Bohužel nastávají rovněž situace, kdy bude mít pracovní úraz dlouhodobé nebo trvalé negativní následky na pracovní schopnosti zaměstnance. Právě pro tyto případy zákon obsahuje náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, která představuje formu odškodnění zaměstnance, který již není schopen dosáhnout na stejný výdělek, jako dosahoval před utrpěním pracovního úrazu, a to ať pracuje na stejné pozici, jako před pracovním úrazem, nebo byl převeden na jinou práci.
Tato náhrada se může stát nejvýznamnějším nárokem zaměstnance, neboť vyrovnává ztrátu na výdělku způsobenou následky pracovního úrazu dlouhodobě. Pro tuto vlastnost se tato náhrada často označuje jako renta.
Renta se jednoduše řečeno vypočítá jako výše rozdílu mezi průměrným výdělkem zaměstnance před vznikem škody (tj. předtím, než zaměstnanec přišel důsledkem pracovního úrazu o běžnou mzdu nebo plat) a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z důvodu pracovního úrazu.
Tip: K výdělku dosahovanému po skončení pracovní neschopnosti zvýšeným úsilím zaměstnance se při stanovení dosahovaného výdělku nepřihlíží.
Tip: Renta náleží zaměstnanci až do posledního dne kalendářního měsíce, ve kterém zaměstnanec dovrší 65 let věku.
3. Náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění
Náhrada za bolest a náhrada za ztížení společenského uplatnění představují dvě samostatné náhrady nemajetkové újmy, kterou zaměstnanec utrpěl v souvislosti s pracovním úrazem. Vzhledem k jejich podobnosti o nich pojednám v jednom odstavci.
Náhradou bolesti se rozumí náhrada tělesného a duševního strádání, které je způsobené nejenom poškozením zdraví pracovním úrazem, a to včetně stresu, obtíží a psychických symptomů obvykle doprovázejících poškození zdraví, ale i léčením a odstraňováním následků poškození zdraví, včetně všech komplikací vzniklých v přímé příčinné souvislosti s pracovním úrazem. Samotná náhrada za bolest se vypočítá podle bodového ohodnocení uvedeného v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 276/2015 Sb. Bodové ohodnocení bolesti provede znalec (lékař), a to až v době, kdy se zdravotní stav poškozeného zaměstnance ustálí.
Ztížením společenského uplatnění se rozumí trvalý a negativní vliv poškození zdraví (jak psychického, tak fyzického), které bylo způsobené pracovním úrazem, který omezuje nebo mění společenské uplatnění poškozeného zaměstnance v životě, zejména co se týče jeho životních, pracovních, vzdělávacích a sociálních potřeb. Náhrada za ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem se vypočítá podle přílohy č. 3 k nařízení vlády č. 276/2015 Sb., přičemž bodové ohodnocení se zpravidla povede až rok poté, kdy k poškození zdraví došlo.
Tip: Přestože se náhrada za ztížení společenského uplatnění poskytuje jednorázově, je možné přiznat tuto náhradu opakovaně. Jde o situaci, kdy se zhorší již ustálený zdravotní stav poškozeného. V takovém případě vzniká další nárok na náhradu za ztížení společenského postavení.
Tip: Bodové ohodnocení lze ze zákona zvýšit, a to až o 50 %, nebo snížit, a to až o 30 %.
Tip: Bez ohledu na snížení nebo zvýšení bodového ohodnocení má soud právo tyto náhrady přiměřeně zvýšit.
4. Náhrada účelně vynaložených nákladů spojených s léčením
Určitá část nákladů na léčbu poškozeného zaměstnance je hrazena ze systému veřejného zdravotního pojištění. Přesto se objevují náklady, které se z tohoto systému neproplácí, nebo se proplácí v rámci spoluúčasti poškozeného. Právě na takové náklady náhrada míří.
Někdy bývá oříšek určit, co se skrývá pod slovním spojením „účelně vynaložené náklady“. Dle mého názoru a názoru dalších odborníků v oboru se nejedná pouze o náklady nezbytné k léčení poškozeného, ale postačí, když jde o náklady, které napomohly příznivě ovlivnit zdravotní stav poškozeného a urychlit jeho léčbu. Konkrétně půjde zejména o náklady na léky, lékařské výkony nebo ortopedické pomůcky, které nejsou plně hrazeny z povinného zdravotního pojištění zaměstnance.
Tip: Účelně vynaloženými náklady na léčení jsou dle judikatury rovněž náklady na cesty nejbližších rodinných příslušníků poškozeného za účelem jeho návštěvy v nemocnici.
Tip: Tato náhrada nenáleží pouze poškozenému zaměstnanci, ale tomu, kdo náklady vynaložil.
5. Náhrada věcné škody
Pojmem „věcná škoda“ lze chápat ve dvou významech. Prvním je škoda přímo způsobená pracovním úrazem na věci poškozeného zaměstnance; půjde např. o škodu na oděvu, obuvi, mobilním telefonu nebo dopravním prostředku, pokud byl používán se souhlasem zaměstnavatele.
Tip: Souhlas zaměstnavatele nemusí být písemný.
Druhým významem pojmu „věcná škoda jakékoliv jiné (nepřímé) zmenšení majetku poškozeného zaměstnance, které vzniklo v příčinné souvislosti s pracovním úrazem. Jako příklad lze uvést náklady za údržbu domácnosti, které zaměstnanec musí vynakládat na práce, které jsou nezbytné a které nemůže nadále bez cizí pomoci v důsledku pracovního úrazu konat. Výše náhrady se odvodí z obecných cen těchto prací, nikoliv ze ztráty na výdělku osoby, která koná práce namísto poškozeného zaměstnance.
Tip: Druhým významem se rozumí i situace, kdy manžel zajišťoval údržbu domácnosti a po pracovním úrazu již toho není schopen. Proto ho v těchto pracích musí zastoupit jiný člen domácnosti, který je dříve nevykonával. I v takovém případě náleží zaměstnanci náhrada věcné škody. Nejde tedy pouze o situace, kdy si v důsledku pracovního úrazu musí zaměstnanec dané služby platit.
B. Odškodnění náležící jiným osobám
Následky pracovního úrazu mohou vést až ke smrti zaměstnance. Za rok 2018 došlo v České republice k 123 evidovaným pracovním úrazům s následkem smrti. V takovém případě se výše uvedené náhrady (až na náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením) neuplatní. Zákon ovšem pamatuje na pozůstalé a dává jim právo na následující náhrady.
1. Náhrada účelně vynaložených nákladů spojených s léčením a náhrada přiměřených nákladů spojených s pohřbem
K náhradě účelně vynaložených nákladů spojených s léčením odkazuji na odst. 4. tohoto článku. Náhrada přiměřených nákladů spojených s pohřbem náleží osobě, která tyto náklady vynaložila. Těmito náklady mohou být výdaje účtované za pohřeb, hřbitovní poplatky, výdaje na zřízení pomníku nebo desky do výše nejméně 20.000,- Kč, výdaje na úpravu pomníku nebo desky, cestovní výlohy a až jedna třetina obvyklých výdajů na smuteční ošacení osobám blízkým. Od náhrady přiměřených nákladů spojených s pohřbem se odečte pohřebné, které je 5.000,- Kč.
Tip: Výdaji účtovanými za pohřeb mohou být i náklady smuteční hostiny.
2. Náhrada nákladů na výživu pozůstalých
Zákon pamatuje i na situaci, kdy měl zaměstnanec, který v důsledku pracovního úrazu umřel, vyživovací povinnost vůči určitým osobám nebo určitým osobám výživu poskytoval. Povinnost k náhradě nákladů na výživu pozůstalých bude pouze v případě, že se daná osoba skutečně nebude schopna sama živit a bude tak splněna podmínka pro vznik nároku na výživné, neboť platí, že výživné lze přiznat, jestliže není oprávněný schopen se sám živit.
Tip: Pozůstalými pro náhradu náklad na výživu pozůstalých se nerozumí pouze příbuzní, ale např. i družka, která žila se zemřelým zaměstnancem ve společné domácnosti a tento jí poskytoval výživu.
Náhrada nákladů na výživu má za cíl kompenzovat ztrátu výživného, kterého se před smrtí zaměstnance nastalé v důsledku pracovního úrazu dané osobě dostávalo nebo dostávat mělo. Proto se tato náhrada zpravidla přiznává jako opakující se měsíční plnění, a to až do doby, kdy by měl zaměstnanec vyživovací povinnost nebo do konce kalendářního měsíce, ve kterém by zemřelý zaměstnanec dovršil 65 let věku nebo ve kterém by dosáhl důchodového věku za předpokladu, že je důchodový věk zaměstnance vyšší než 65 let. Výše náhrady nákladů na výživu pozůstalých se stanoví podle počtu osob, které zemřelý zaměstnanec vyživoval nebo byl povinen vyživovat. Pokud měl zaměstnanec vyživovací povinnost nebo vyživoval pouze jednu osobu, bude náhrada ve výši 50 % jeho průměrného výdělku a pokud vyživoval nebo měl vyživovací povinnost k více osobám, náhrada se souhrnně stanoví jako 80 % jeho průměrného výdělku. Od takto stanovených částek se odečte důchod přiznaný pozůstalým z důvodu smrti zaměstnance.
Tip: Celková výše náhrady nákladů na výživu pozůstalým však nesmí úhrnem převyšovat částku, která by příslušela zaměstnanci jako náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti.
3. Jednorázové odškodnění pozůstalých
Úmrtí blízké osoby je vždy tragickou událostí. Zákon na to pamatuje a stanoví náhradu, která má strádání pozůstalých alespoň částečně odškodnit.
V případě úmrtí zaměstnance, které bylo způsobené pracovním úrazem, náleží pozůstalému manželovi, partnerovi (dle zákona o registrovaném partnerství) a nezaopatřenému dítěti odškodné ve výši nejméně 240.000,- Kč, a to každému z nich. Odškodnění ve stejné výši náleží též rodičům zemřelého zaměstnance, avšak pouze za situace, že s ním žili ve společné domácnosti. Pokud se zemřelým zaměstnancem žil ve společné domácnosti pouze jeden z rodičů, náleží tento nárok pouze jemu.
Tip: Rozhodnutím soudu může dojít k navýšení jednorázového odškodnění pozůstalých, neboť ten má právo tuto náhradu přiměřeně zvýšit.
4. Náhrada věcné škody
Dědicové zaměstnance, který umřel v důsledku pracovního úrazu, a to ať už bezprostředně, nebo po delším časovém úseku, mají právo na náhradu věcné škody, která vznikla v souvislosti s následky pracovního úrazu poškozenému zaměstnanci. Věcnou škodou se rozumí stejná škoda, která je uvedená v době 5. tohoto článku.
Závěrem upozorňuji, že tento článek obsahuje přehled jednotlivých náhrad pramenících z pracovního úrazu a jejich základní charakteristiku. Výpočet jednotlivých náhrad, stanovení, jestli na danou náhradu právo vzniklo, či nikoliv je otázkou každého jednotlivého případu, přičemž mohou nastat i situace, na které zákon nepamatuje. Doporučuji proto odškodnění pracovního úrazu konzultovat se spolupracujícími advokáty.