Odvolání daru
Darování nemovitosti mezi příbuznými je v poslední době naprosto běžným jevem. Pamatuje zákon na situace, kdy je spravedlivé navrátit dar těm, kteří ho darovali?
Zákon hovoří o možnosti odvolat dar ve dvou případech. Prvním je odvolání daru pro nouzi a druhým odvolání daru pro nevděk obdarovaného, přičemž v tomto článku se více zaměřím na druhý z uvedených případů.
a) Odvolání daru z pro nouzi
Odvolání daru pro nouzi přichází v úvahu ve chvíli, kdy se dárce ocitne v takové situaci, že nemá ani na nutnou výživu vlastní nebo nutnou výživu osoby, k jejíž výživě je podle zákona povinen. V takovém případě může dárce dar odvolat a požadovat po obdarovaném, aby mu dar vydal nebo zaplatil jeho obvyklou cenu, avšak nanejvýš v rozsahu, v jakém se dárci nedostává prostředků k uvedené výživě. Obdarovaný se může této povinnosti zprostit poskytováním toho, co je k nutné výživě potřeba.
b) Odvolání daru pro nevděk
Bezpochyby častější situací, kdy dárci vznikne právo na navrácení daru, představuje nevděk obdarovaného. V takovém případě již elementární lidské cítění vnímá, že není spravedlivé, aby si obdarovaný dar nadále ponechal. Bohužel není neobvyklé, že prarodiče darují vnoučeti nemovitost a po nedlouhé době vnouče úplně ztratí o prarodiče zájem nebo se k nim dokonce začne chovat značně přezíravě. Je možné v takové situaci žádat navrácení daru?
Právní úprava odvolání daru pro nevděk je uvedena v ust. § 2072 občanského zákoníku a zní:
„1) Ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dar již odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru, a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny.
2) Odůvodňují-li to okolnosti, považuje se za nevděk vůči dárci také zjevné porušení dobrých mravů vůči osobě obdarovanému blízké.“.
Pro vznik práva na navrácení daru pro nevděk obdarovaného je zapotřebí splnění všech následujících podmínek (I) obdarovaný dárci ublíží, (II) ublížení je zaviněné, a to úmyslně nebo z hrubé nedbalosti, (III) takto zaviněným ublížením poruší obdarovaný dobré mravy, (IV) dobré mravy poruší zjevně, (V) dárce chování obdarovaného nepromine.
Za určitých okolností lze za nevděk považovat i jednání obdarovaného vůči osobě, která je ve vztahu k obdarovanému osobou blízkou. Nemusí tedy být ublíženo přímo dárci.
K pojmu „hrubé porušení dobrých mravů“ Nejvyšší soud ČR uvádí, že obvykle jde o porušení značné intenzity nebo o porušování soustavné, a to ať už fyzickým násilím, hrubými urážkami nebo neposkytnutím potřebné pomoci. Ne každé chování, které není v souladu se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, naplňuje tyto znaky. Je patrné, že nelze volně zaměňovat slovo nevděk používané v běžné mluvě a právního pojem nevděk, jako jeden z případů, kdy je možno odvolat dar.
V každém konkrétním případě bude na bedlivém zvážení, zdali došlo k naplnění všech zákonných znaků pro nevděk, či nikoliv. Nejvyšší soud k tomu uvádí: „Především nelze opomíjet, že úvahy o aplikovatelnosti ustanovení § 630 ObčZ (dnes § 2072 ObčZ) se odvíjejí vždy od posouzení všech zvláštností každého případu individuálně a závěry v tom kterém konkrétním případě tak lze jen velmi obtížně zobecnit, a tedy i použít na případ skutkově odlišný.“.
Dovolím si tvrdit, že určení, zdali došlo v konkrétním případě k nevděku obdarovaného, je velmi obtížnou právní otázkou. Mám za to, že ztráta zájmu o osobu dárce ze strany obdarovaného nedosahuje intenzity nevděku tak, jak ho prezentuje zákon a judikatura. Doporučil bych se držet výčtu uvedeného Nejvyšším soudem, tedy nevděkem může ve své podstatě úmyslné ublížení dárci fyzickým násilím, hrubými urážkami nebo neposkytnutím potřebné pomoci, a to zejména za situace, kdy k takovému chování dochází opakovaně.
Na závěr si dovolíme právní perličku. V roce 1930 Nejvyšší soud Československé republiky považoval za hrubý nevděk např. cizoložství obdarované manželky, neboť má „možné nedozírné důsledky pro žalobce podle rodinného práva a zároveň je manžel cizoložstvím manželky vydán veřejnému posměchu způsobem pro muže dbalého své rodinné a manželské cti nejtrapnějším a nejcitelnějším.“.