Práva zaměstnavatele v souvislosti s pracovním úrazem zaměstnance
Ač má zaměstnavatel v souvislosti s pracovním úrazem zaměstnance zejména povinnosti (o těch se více dozvíte zde), zákon dává zaměstnavateli i určitá práva.
Předně lze říct, že většina povinností zaměstnance je vlastně odrazem práv zaměstnavatele, např. povinnost uposlechnout pokyny k zajištění BOZP ze strany zaměstnavatele a tomu odpovídající právo zaměstnavatele tyto pokyny udělit. Nad tato práva má zaměstnavatel i práva následující.
1. Právo na úhradu škody z pracovního úrazu
Pojištění zaměstnavatelů pro případ odpovědnosti z pracovních úrazů zajišťují pouze dvě pojišťovny, Kooperativa, pojišťovna, a.s. a České pojišťovna, a.s. Zaměstnavatel má povinnost sjednat s jednou z těchto pojišťoven pojištění pro případ své odpovědnosti za škodu způsobenou při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání. V případě, že zaměstnanci vznikne v důsledku pracovního úrazu škoda, má zaměstnavatel právo, aby za něj pojišťovna uhradila tuto škody v rozsahu, v jakém za ni zaměstnavatel odpovídá podle zákoníku práce. Bližší podmínky vztahu pojišťovny a zaměstnavatele upravuje vyhláška ministerstva financí č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti organizace za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání.
2. Právo zaměstnavatele reagovat na podstatné změny poměrů poškozeného zaměstnance
Zákon upravuje právo zaměstnavatele reagovat na podstatné změny poměrů poškozeného, které jsou rozhodující pro určení výše náhrady škody. Podstatnou změnou bude např. onemocnění nebo zhoršení zdravotního stavu poškozeného zaměstnance, které není v příčinné souvislosti s pracovním úrazem a samo o sobě vylučuje zaměstnance z možnosti výdělečné činnosti nebo přiznání starobního důchodu zaměstnanci do té doby pobírajícího rentu (tj. náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti).
Zaměstnavatel má v návaznosti na podstatnou změnu poměru poškozeného zaměstnance různá práva, a to podle změny nastalé na straně zaměstnance. Konkrétně může jít o právo na zrušení povinnosti platit zaměstnanci rentu nebo právo na úpravu jiných povinností vůči zaměstnanci.
Pozor! Podstatná změna musí existovat pouze na straně zaměstnance. Zaměstnavatel proto nebude mít právo na úpravu svých povinností z titulu změn na jeho straně, byť se bude jednat o změny významné.
3. Právo zprostit se odpovědnosti za škodu vzniklou pracovním úrazem zcela nebo zčásti
Zaměstnavatel má právo zprostit se odpovědnosti za škodu vzniklou pracovním úrazem zcela nebo zčásti, v případě, že škodu zavinil rovněž zaměstnanec nebo nastaly okolnosti uvedené v § 270 zákoníku práce.
4. Právo neuhradit zaměstnanci pobírajícímu rentu škodu do výše částky, kterou si bez vážných důvodů opomenul vydělat
Toto právo chrání zaměstnavatele před zaměstnanci, kteří by zneužívali pracovního úrazu k vyšším náhradám tím, že by simulovali určitý stupeň zdravotního poškození a odmítali by pracovat tak, jak jim to jejich zdravotní stav umožňuje. Opomenutí odborná literatura vykládá jako pasivitu, jinými slovy nekonání ze strany zaměstnance.
Pro názornost uvedu případ, který řešil Nejvyšší soud ČR pod sp. zn. 21 Cdo 3003/2005, přičemž došel k závěru, že „Poškozený zaměstnanec… opomenul vydělat také ty částky, které by si vydělal, kdyby se jako uchazeč o zaměstnání podrobil rekvalifikaci odpovídající jeho dosavadní kvalifikaci, zdravotnímu stavu, schopnostem a zkušenostem, a poté vykonával tomu odpovídající zaměstnání“. Opomenutím se tedy nemyslí pouze způsobení nižšího výdělku pro ledabylejší pracovní výkon ze strany zaměstnance, ale i opomenutí možnosti své výdělky zvýšit jiným způsobem, např. možnou rekvalifikací, jak dovodil Nejvyšší soud ČR.
Pokud zaměstnanec ze své viny, tedy pro skutečnost, která nemá původ v omezení jeho zdravotní způsobilosti k dané práci v důsledku pracovního úrazu, dosahuje nižšího výdělku než ostatní zaměstnanci vykonávající stejnou práci, považuje se ze zákona za výdělek po pracovním úrazu průměrný výdělek, kterého dosahují tito ostatní zaměstnanci. Rentu proto zaměstnavatel nebude doplácet ze zaměstnancem vydělávané snížené mzdy (v takovém případě by byl doplatek vyšší), avšak z průměrné mzdy ostatních pracovníků.
Zaměstnanci, který bez vážných důvodů odmítne nastoupit na práci, která mu byla zajištěna zaměstnavatelem, přísluší renta pouze ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody způsobené zaměstnanci pracovním úrazem a průměrným výdělkem, kterého mohl dosáhnout na práci, která mu byla zajištěna. Zaměstnanci se tedy bude doplácet pouze rozdíl mezi prací zajištěnou pro něho ze strany zaměstnavatele a průměrným výdělkem před vznikem škody, a nikoliv rozdíl mezi prací konanou zaměstnancem po vzniku škody a průměrným výdělkem před vznikem škody.