Zákon o důchodovém pojištění - § 61

Jan Loučanský napsal:

Můj komentář směřuje k §61 odst.1. zák.č. 155/1995 Sb. Zde bych si dovolil precizovat prvou větu – „Vyplácí-li se poživateli důchodu důchod vypočtený se zřetelem k mezinárodní smlouvě“… – doplnil bych „nebo koordinačnímu nařízení“ , protože k výpočtu tzv „dílčího“ důchodu se přistupuje rovněž s ohledem na Nařízení EP č. 883/2004, které obsahuje pokyny, z nichž je nepochybné, že při výpočtu starobního důchodu musí být zohledněny všechny doby pojištění, které poživatel důchodu získal ve všech zemích EU (pokud tam pracoval..). Nic méně, ale ani nic více ! Podle české legislativy – zák. č. 155/1955 Sb., se důchod skládá ze dvou částí : ze základní výměry a z procentní výměry (tzv.zásluhová část) / §33 odst.1 a 2. K tomuto uvádí Česká správa sociálního zabezpečení na svých webových stránkách : Každý důchod se skládá ze základní a procentní výměry. Základní výměra důchodu je pevně stanovená část důchodu, stejná pro všechny důchodce. Její výše je určena zákonem na 10 % průměrné mzdy. Zjednodušeně – základní výměra je pro všechny důchody stejná (nic se nevypočítává, procentní výměra se vypočítává, m.j. s ohledem na získané doby pojištění. Opominu skutečnost, že text odstavce 1 je uvede gramaticky nesprávně a může tím být do jisté míry nesrozumitelný, což lze tolerovat u textu novinového článku, nikoliv však u závazné právní normy. V textu se píše o „poměru dob“, či „získané době“, aniž by bylo řádně specifikováno, že se jedná o dobu či doby pojištění. Jak se ale právní purista vyrovná s ustanovením §61 odst. 1, kterým je vydán závazný pokyn, že základní výměra a procentní výměra dílčího důchodu se stanoví v poměru těchto dob (pojištění). Znění dotčeného odstavce 1 §61 zákona lze takto považovat za paskvil, který je v rozporu s jinými ustanoveními téhož zákona a není jasné, jaké pohnutky vedly předkladatele zákona ke spásné myšlence a určení, že základní výměra v případě dílčího důchodu se má nějak přepočítávat. Ustanovení je v rozporu předně s ustanovením § 33 odst.1, z jehož znění lze dovodit, že se v případě základní výměry důchodu jedná o pevnou částku ve výši 10% průměrné mzdy, což ostatně potvrzuje i převedení tohoto ustanovení do informace ČSSZ, že základní výměra důchodu je pevně stanovená část důchodu, stejná pro všechny důchodce. Tento fakt ale ustanovení § 61 odst.1 popírá, když navádí, aby „pevná“ základní výměra, pro všechny důchody stejná, byla u dílčích důchodů přepočtena v jakémsi „poměru dob“ pojištění. Nemá to žádnou logiku, předně s ohledem na skutečnost, že na stanovení výše základní výměry nemají nějaké doby pojištění žádný vliv, když tato se, dle znění zákona, určuje vždy exaktně ve výši 10% průměrné mzdy, nadto je (jako pevná částka) stanovena příslušným Nařízením vlády. Zprzněný § 61 odst.1 zákona č.155/1995 Sb. nelze okecat ani poukazováním na již zmíněné Nařízení EP č.883/2004 (zejména čl.52 a 59), neboť to, jak již řečeno, upravuje výhradně zohledňování všech dob pojištění z různých zemí EU při výpočtu důchodu. Česká základní výměra důchodu (stejná pro všechny důchodce), nemá však s dobami pojištění nic společného a ani v případě tzv. „dílčího“ důchodu nemůže tedy být její výše nijak přepočítávána v poměru k dobám pojištění…!!?? To lze jen u zásluhové části (procentní výměry), která se stanoví právě s přihlédnutím k dobám pojištění. Tu ať si „počtáři“ důchodů přepočítávají jak chtějí… Mezi námi, ona i ta slavná směrnice EP 883/2004 není žádný zázrak, když hovoří o výpočtu důchodu (se započtením všech dob pojištění) jako o jakési jednolité částce, aniž by zohledňovala specifiky sociálních systémů a jejich zákonných úprav jednotlivých členských států. Jakoby naprosto ignorovala skutečnost, že zrovna český důchod je dvousložkový, když jedna z těch složek – základní výměra, není nikterak vázána na doby pojištění. V předpisu proto mělo být dle mého uvedeno, že přepočty důchodů v případě započtení dob pojištění z různých členských zemí EU, se týkají výhradně těch částí důchodů, při jejichž výpočtu se zohledňují doby pojištění. Jinak to ztrácí smysl. Konečně – pokud to neuvedli úředníci EU v dotčeném Nařízení EP 883/2004 („vyrobilo“ se v době, kdy příslušnou Evropskou komisi pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti vedl český Vladimír Špidla), měli si to s ohledem na neslučitelnost aplikace zápočtu dob pojištění na výši základní výměry českých důchodů uvědomit čeští legislativci, aby nedopustili nelogickou a bezesporu skrz na skrz chybnou deformaci základní výměry u „dílčích“ důchodů. Dodnes se tak ale nestalo…
Jan Loučanský