Zákon o elektronických komunikacích - § 38

(1) Tímto dílem se stanoví rozsah univerzální služby, práva spotřebitelů a povinnosti podnikatelů poskytujících služby uvedené v odstavcích 2 a 3. Cílem je zajistit pro spotřebitele dostupnost veřejných komunikačních sítí a služeb ve stanovené kvalitě, které uspokojí přiměřené potřeby koncových uživatelů.

(2) V rámci univerzální služby může Úřad uložit podnikateli povinnost poskytovat tyto dílčí služby:

a) přiměřený přístup k internetu v pevném místě, včetně připojení potřebného pro využívání služby,

b) přístup k hlasové komunikační službě v pevném místě, včetně připojení potřebného pro využívání služby,

c) přístup zdravotně postižených osob k dílčím službám podle písmen a) a b) poskytovaných nejen v pevném místě, rovnocenný s přístupem, který využívají ostatní spotřebitelé, zejména prostřednictvím speciálně vybavených koncových zařízení,

d) doplňkové služby k dílčím službám podle písmen a) a b), kterými jsou

1. podrobný rozpis účtů,

2. bezplatné selektivní blokování odchozích volání, textových zpráv nebo multimediálních zpráv, nebo, je-li to technicky proveditelné, jiných podobných aplikací se zvýšenou sazbou,

3. systémy předplatného,

4. postupné splácení ceny za připojení,

5. zvláštní opatření při neplacení účtů,

6. poradenství ohledně sazeb,

7. kontrola nákladů,

8. deaktivace vyúčtování třetích stran.

(3) Podnikatelům poskytujícím dílčí službu podle odstavce 2 písm. a) nebo b), kteří podali přihlášku a vyhověli podmínkám účasti ve výběrovém řízení, Úřad uloží povinnost umožnit osobám se zvláštními sociálními potřebami podle § 44 a 45 výběr cen nebo cenových plánů, které se liší od cenových plánů poskytovaných za běžných obchodních podmínek, tak, aby tyto osoby měly přístup a mohly využívat dílčí služby podle odstavce 2 písm. a) a b) (dále jen „zvláštní ceny“), a to nejen v pevném místě. Pro výběrové řízení a určení podnikatelů se použije přiměřeně ustanovení § 39. Využití zvláštních cen nesmí tyto osoby omezovat ve využívání všech veřejně dostupných služeb elektronických komunikací poskytovaných jinými podnikateli. Zvláštní ceny se poskytují osobě se zvláštními sociálními potřebami, která se prokáže podnikateli poskytujícímu dílčí službu podle odstavce 2 písm. a) nebo b), kterému byla uložena povinnost poskytovat zvláštní ceny, doklady podle odstavce 8. Ztráty vzniklé tomuto podnikateli poskytováním zvláštních cen hradí stát prostřednictvím Úřadu. Pro výpočet ztráty a její úhradu se použijí ustanovení § 48 a § 49 odst. 1 a 4 obdobně.

(4) Osobou se zvláštními sociálními potřebami se pro účely tohoto zákona rozumí spotřebitel, který je zdravotně postiženou osobou podle § 43 odst. 4 nebo osobou s nízkými příjmy. Osobou s nízkými příjmy se pro účely tohoto zákona rozumí osoba, která se podle zákona o pomoci v hmotné nouzi považuje za osobu, která pobírá příspěvek na živobytí75).

(5) Podnikatel, který poskytuje zvláštní ceny podle odstavce 3 nebo který poskytuje speciální tarif podle § 43 odst. 2 písm. b), vede pro účely kontroly čerpání cenového zvýhodnění seznam osob, kterým zvláštní cenu nebo speciální tarif podle § 43 odst. 2 písm. b) přiznal a poskytnul. Je-li povinnost poskytovat zvláštní ceny nebo speciální tarif podle § 43 odst. 2 písm. b) uložena více podnikatelům, vede Úřad pro účely zamezení dvojího čerpání cenového zvýhodnění seznam osob, kterým byla zvláštní cena nebo speciální tarif podle § 43 odst. 2 písm. b) přiznány a poskytovány. Podnikatel, kterému byla povinnost poskytovat zvláštní ceny nebo speciální tarif podle § 43 odst. 2 písm. b) uložena, je povinen Úřadu předávat údaje pro vedení tohoto seznamu a Úřad mu do něj umožní přístup za účelem zamezení dvojího čerpání cenového zvýhodnění. Při ověřování správnosti údajů v seznamu Ministerstvo práce a sociálních věcí88) Úřadu sdělí, zda osoba pobírá, popřípadě v jakém období pobírala, příspěvek na živobytí.

(6) Poskytovatelem univerzální služby se rozumí osoba, které byla uložena povinnost poskytovat jednu nebo více dílčích služeb uvedených v odstavci 2 nebo poskytovat zvláštní ceny podle odstavce 3.

(7) Osoba, které byla zvláštní cena přiznána, je povinna informovat podnikatele, kterému byla uložena povinnost poskytovat zvláštní ceny, o všech skutečnostech, které mají vliv na podmínky pro poskytnutí zvláštní ceny a to nejpozději do 30 dní od chvíle, kdy se o těchto skutečnostech dozvěděla.

(8) Vláda stanoví nařízením doklady, jimiž se osoby se zvláštními sociálními potřebami prokazují poskytovateli univerzální služby, který poskytuje zvláštní ceny podle odstavce 3 nebo speciální tarif podle § 43 odst. 2 písm. b), dále výši cenového zvýhodnění pro tyto osoby, náležitosti seznamů osob podle odstavce 5, dobu uchovávání těchto seznamů, formu, způsob a lhůty pro předávání údajů do seznamu vedeného Úřadem, způsob vedení seznamu Úřadem a způsob a podmínky přístupu poskytovatelů univerzální služby do tohoto seznamu.

(9) Na žádost spotřebitele může být připojení potřebné pro využívání dílčích služeb omezeno tak, aby podporovalo pouze hlasovou komunikační službu.